Když mi maminka Hanka napsala, jestli nemám volno v polovině července na rodinné focení, měla jsem radost. Setkali jsme se totiž s jejím mužem a synem Martínkem v minulém roce a na společné focení moc ráda vzpomínám.
Tentokrát bylo celé focení protkané jednou krásnou myšlenkou – vyfotit malého i s oběma babičkami. Čekalo mě tedy mé první vícegenerační rodinné focení. Babičky za námi dokonce dorazily až z druhého konce republiky! Vážily obě tuto dalekou cestu, čehož si nesmírně vážím a moc mě bavilo sledovat, jaký s nimi má Martínek krásný vztah.
Focení jsme zahájili nejprve doma na zahradě, kde jsem dostala tour po všech koutech a zajímavostech právě od Martínka. Ukázal mi slepičky, malá kuřátka, houpačku, svoji vlastní sekačku a byl nadšený, že je středem pozornosti. Sluníčko se nám postupně zbarvovalo do zlata, tak jsme se na druhou část focení přesunuli na nedaleké rozlehlé pole s obilím, odkud byl opravdu úžasný výhled do krajiny. Člověk by neřekl, že je tak blízko u hlavního města. Jedna z babiček byla tak hodná a snažila se nám neznalým vysvětlit rozdíly mezi jednotlivými druhy obilí, což je jedna z věcí, kterou si nejsem schopna zapamatovat. A kromě povídání o rostlinách jsme taky foukali bubliny, zkoumali hmyz, běhali po poli a sledovali zajíce a srnky v dáli.
Z focení jsem odjížděla nabitá moc příjemnou energií. Bavilo mě, jak si to Martínek užíval. A nejvíc bych chtěla poděkovat mamince Hance za (opět) skvělou přípravu oblečení. Každý kousek dokonce sama ušila, což je za mě neskutečný výkon, ale i díky sladěným tónům jsou výsledkem takto povedené fotografie.
Moc moc děkuji a těším se na další shledání,
Káťa
